Součástí každé udržitelné restaurace by měla být i určitá transparentnost komunikace. Pokud se jim daří chovat se odpovědněji, většinou se tím pochlubí. Ať už na jídelním lístku, na webu nebo na sociálních sítích. Může se jednat o prezetaci dodavatelů, se kterými podnik spolupracuje; principy, na kterých kuchyně či celá restauarce funguje; či jakékoli „dobrovolné závazky“, které deklaruje – například snaha neplýtvat, podpora vlastních hrníčků či jiného nádobí od zákazníků místo toho jednorázového, nebo třeba pomoc sociálně znevýhodněným skupinám obyvatel.

Pokud vám něco není jasné, nebo byste chtěli vědět podorbnosti ohledně původu suroviny či způsobu přípravy daného pokrmu, rozhodně se ptejte. Od toho personál v restauraci je, aby vám poskytl všechny dostupné informace. A v každé dobré restauraci by měla být obsluha o všech detailech podávaných jídel i hodnotách, na kterých kuchyně i celá restaurace stojí, náležitě obeznámena.

Jídelní lístek je samozřejmě alfou a omegou v každé restauraci a dokáže o ní vypovědět mnoho důležitých věcí – od celkové filosofie, přes přemýšlení nad surovinami a způsob práce s nimi, až po šíři environmentálního dopadu, který daný podnik má. Je menu sezónní? Jsou na něm lokální suroviny? Je alespoň část výběru bez masa? Snaží se restaurace neplýtvat a využívat vše? Či podporovat diverzitu plodin a nabízet méně známé, ale v dané lokalitě původní, suroviny? To vše se dá zjistit z pouhého menu.

Mnoho detailů je patrných také v samotném prostoru restaurace. Dostali jste jídlo na „talíři po babičce“, který je očividně z druhé ruky, a na stole leží místo papírového ubrousku látkový? Jsou na stolech místní luční květiny a ne růže z Keni? Všimli jste si na toaletách nízkoprůtokových splachovadel a kohoutků? Usušili jste si ruce látkovým ručníkem nebo vysoce efektivním elektrickým sušákem? Nebo se vás po jídle obsluha zeptala, zda nechcete nechat zbytky zabalit s sebou? To všechno jsou maličkosti, které však mohou o mnohém napovědět. A hlavně, každá z nich se počítá a pomáhá svým malým dílem snižovat celkový environmentální dopad podniku.

Veřejné stravování je primárně službou, je tudíž maximálně založeno na lidech. A spokojení lidé jsou klíčovým předpokladem každého správně (a udržitelně) fungujícího podniku. Pokud se personál usmívá a na první pohled je na něm vidět, že jej práce baví a uspokojuje, je velice pravděpodobné, že je o pracovníky ze strany zaměstnavatele dobře postaráno a dostávají za svou práci adekvátní mzdu. Možná se vám poštěstilo zahlédnout dodavatele, který do restaurace přivezl zboží. Komunikuje přátelsky s osluhou či kuchaři? Vypadají spíše jako staří známí než obchodní partneři? V tom případě mezi sebou nejspíš mají dobré vztahy a dostávají včas a férově zaplaceno. A co ostatní hosté, vypadají také spokojeně, nebo jste za dobu své návštěvy zaznamenali hned několik stížností? Všechny tyto postřehy vám utvoří nejen podvědomý obrázek o daném podniku, ale vypovídají také o zdraví (a ve výsledku také udržitelnosti) sociálních vztahů, které restaurace buduje.