Dost bylo plastu v českých kavárnách a restauracích

„Dost bylo plastu“ říká jasně stejnojmenná kampaň Ministerstva životního prostředí, která se zaměřuje na odpad v podobě jednorázového nádobí z gastro provozů. A není se čemu divit. Dle informací ministerstva se jen v Evropě denně spotřebuje 725 milionů kelímků na kávu. Samo Česko ročně použije až 20 tisíc tun plastového nádobí. A pokud se podíváme na globální čísla, od 60. let se celosvětová produkce plastů zdvacetinásobila. Je zkrátka nejvyšší čas s tím něco dělat a náš neutuchající hlad po plastech začít výrazně krotit.

Ministerstvo vyzývá v rámci kampaně firmy k uzavírání dobrovolných dohod, jejichž prostřednictvím se mohou zavázat ke konkrétním krokům vedoucím ke snižování spotřeby jednorázového nádobí. K dohodám se již přihlásily nejen kavárny, ale i mnozí velcí hráči jako České dráhy, Leo Express, Cross Cafe, Bageterie Boulevard či Benzina.

Proč je plast past

Proč jsou plasty takovým problémem? Zejména proto, že se v přírodě rozkládají velmi pomalu, řádově v desítkách a stovkách, některé až tisících, let. Znečišťují tak životní prostředí a komplikují život mnohým mořským i suchozemskýcm živočichům. Není jich totiž vůbec málo. Svět každoročně vyprodukuje neuvěřitelných 322 milionů tun plastů, z toho celých 8 milionů končí svou, často velmi krátkou, užitnou část života putováním po světových mořích a oceánech. „Plastový ostrov“ v Tichém oceánu, tvořený dle vědců téměř dvěma biliony kusů plastových odpadků, má prý aktuálně rozlohou srovnatelnou s rozlohou Francie, Španělska a Německa dohromady. Podobné, ale o něco menší „ostrovy“ nalezneme i v dalších koutech světa.

Pokud budeme pokračovat v produkci plastů stejným tempem jako doposud, můžeme dle vědců očekávat, že do roku 2050 bude v oceánech a mořích více plastového materiálu než ryb. Působením vnějších vlivů se plasty navíc rozpadají na mikročástice, které již můžeme nalézt téměř všude – ve vodě, v přírodě, v potravinách, v tělech živočichů i v tělech našich. Český časopis dTest se v nedávné studii zaměřil na testování obsahu mikroplastů v mořských plodech a soli. Odhalil, že mikročástečky plastů obsahovaly celé dvě třetiny vzorků.

V Česku (a Evropě) se sice daří plasty poměrně úspěšně třídit, jejich recyklace je však, bohužel, stále v plenkách. Více než polovina vytříděných plastů tak stejně skončí nevyužita na skládkách. Ani bioplasty prozatím nejsou ideálním řešením. Jejich výroba je často náročná, rozkládají se poměrně obtížně (většinou jsou pro to nutné speciální podmínky, např. vyšší teplota apod.) a málokdy se po jejich užití dostanou skutečně tam, kam mají – například do kompostárny. Nejlepším řešením proto zůstává říct plastům sbohem a snažit se jejich spotřebu maximálně eliminovat. Není to jednoduché, ale mnozí propagátoři „zero waste“ životního stylu vlastním příkladem dokazují, že to jde. A je třeba říci, že se v této sféře věci poměrně rychle mění – to, co dnes považujeme za extrém tak možná za pár let bude běžných standardem.

Co konkrétně je tedy ve světě gastronomie plastovým problémem? A co se s tím dá dělat?

Brčka

Plastová brčka jsou jedním z prvních „plastových viníků“, kteří se ocitli na pranýři napříč celým světem. Ve srovnání s tím, jak nedůležitá je jejich role (drinky i limonády se dají velice obstojně pít i bez nich), je jejich dopad na životní prostředí obrovský. Například jen v USA se denně vyhodí více než 500 milionů plastových brček. Jejich velká část pak končí v oceánech a následně v tělech vodních živočichů či jako součást plastových ostrovů…

Jak se dá brčkovému šílenství čelit? Ideálně tak, že je jednoduše přestaneme používat. I pro ty, kteří se brček nechtějí jen tak vzdát však existuje cesta. Na trhu je již dostupná řada jiných řešení. Pokud investujete do brčka z nerezu, můžete si jej nosit s sebou do baru či kavárny klidně celý život. Jedná se totiž o velmi odolnou variantu, kterou navíc většina prodejců nabízí rovnou se speciálním kartáčkem, sloužícím k jejich dokonalému vyčištění. Alternativou mohou být také brčka skleněná (speciálně upravená proti rozbití) nebo bambusová. Podniky, které se nechtějí vzdát jednorázových brček, pak mají možnost nakupovat jejich papírové varianty či bioplast. K papíru se začíná obracet například fast-foodový gigant McDonalds, což je sice úctyhodný krok, pořád však platí, že nejlepší brčko je žádné brčko.

Kelímky

Hlavním vadou kelímků na kávu je fakt, že jsou velmi obtížně recyklovatelné. Vyrábí se jako kombinace papíru s vnitřní plastovou fólií, která kelímek chrání před promáčením. Separace těchto materiálů je poměrně náročná a v Česku se tato kombinace nerecykluje vůbec. Většina kelímků tak končí na skládkách jako naprosto zbytečný odpad. Stejný osud čeká i většinu kompostovatelných alternativ. Bohužel, biodegradabilní materiály samy o sobě nejsou řešením. Dokud se nezajistí to, že budou skutečně zkompostovány, nebudou o moc lepší variantou, než kelímek plastový.

Přitom nosit si hrnek vlastní je jen otázkou trošky úsilí a hlavně zvyku. Na trhu je již obrovský výběr všech možných designů, barev i materiálů. Většina je sice opět z plastu, jejich environmentální dopad je však při pravidelném používání nesrovnatelný. Firma KeepCup například uvádí, že již v pouhých 20 jednorázových kelímcích na kávu je tolik plastu, který by stačil na výrobu celého jednoho KeepCupu. Dle výzkumů pak u keramických hrníčků stačí okolo 50 použití, aby se jejich environmentální stopa vyrovnala kelímku jednorázovému.

Až na dřeň problému s kávovými kelímky šla firma rCup – nejen že jejich produkt slouží jako náhrada jednorázových kelímků, tento odolný hrnek je z nich dokonce vyroben. Třeba se tak jednou dočkáme chvíle, kdy díky rCupům nebude z čeho vyrábět další rCupy… Nehledě na optimistické vize, naproti trendu vlastních hrníčků a termosek by měly jít i kavárny. Není nic jednoduššího, než uvědomělé zákazníky motivovat malou slevou.

Tašky

Plastové tašky jsou jasným důkazem toho, jak efektivní může být z pohledu zákazníků finanční (de)motivace. V Česku se od ledna 2018, kdy začalo v obchodech fungovat povinné zpoplatnění tašek, snížil jejich prodej o 80 %. I pouhých pár korun navíc tak dokázalo motivovat nakupující k tomu, aby si nosili tašky vlastní. Z hlediska environmentálního dopadu však není bojkot plastových tašek úplně jednoznačný. Tašku papírovou totiž musíte použít alespoň třikrát, aby měla menší potenciál ovlivňovat změnu klimatu (tzv. global warming potential), než běžnou tašku z lehkého plastu. U té látkové je pak počet použití mnohonásobně vyšší – měla by být použita minimálně 131 krát.

Jednorázové příbory a krabičky

Nápoje již dnes můžeme „bezplastově“ a „bezobalově“ konzumovat poměrně jednoduše díky všemožným snadno dostupným hrníčkům a termoskám, ale i řešením jako je NickNack – vratný kelímek s klipem, hojně využívaný (nejen) na festivalech jako náhrada (nejen) pivních půllitrů. Podobná elegantní řešení pro „to-go“ potraviny však, bohužel, prozatím k dispozici nemáme. Krabičky na jídlo i příbory se sice dají sehnat z jiných materiálů, než je plast a ekology hojně kritizovaný styrofoam, většinou se však jedná o kompostovatelný (ale málokdy kompostovaný) plast nebo bambus.

Možná se však jednou plošného zavedení zálohovaných krabiček na jídlo s sebou ve stylu NickNacku dočkáme. Minimálně světové trendy tomu napovídají. Například ve Švýcarsku již podobnou krabičku od firmy reCIRCLE využívá více než 400 restaurací. Do té doby však budeme muset spoléhat na vlastní řešení. Dobrou zprávou však je nedávno vydané stanovisko Státního zdravotního ústavu, který přehodnotil dosavadní zákaz vydávání jídla s sebou do vlastních krabiček přinesených zákazníkem. Tahat neustále krabičku (spolu s hrníčkem, příborem, plátěnou taškou a další základní výbavou každého „zero-wastera“) s sebou sice není úplně jednoduché, buďme však rádi, že je to alespoň možné.

Pokrok nezastavíš

Z výše zmíněného, médií i všech anti-plastových a bezobalových kampaní, které v Česku aktuálně běží, je jasně patrné, že jsme na počátku velkých změn v našich spotřebních návycích. Nemění se však pouze nabídka kaváren, restaurací a obchodů a poptávka zákazníků. Mění se také svět vědy a technologických inovací. Například revoluční česká technologie Hydal dokáže z použitých fritovacích olejů z kuchyní vyrábět plně biodegradabilní a biokompatibilní bioplast. A podobných inovací se po celém světě objevuje stále více.

Ať už je tudíž aktuální plastový problém sebevětší, můžeme stále doufat, že jsme na dobré cestě k jeho (vy)řešení. Nejlepším řešením však stále zůstává to úplně nejjednodušší – odpad zkrátka neprodukovat.

A třeba se připojit se k jedné z výzev. #dostbyloplastu #plastjepast #zerowastecesko #nahatavyzva #ekovyzva

Článek v originále vyšel v Magazínu Spirit.

Zdroj fotek: Storyous, Facebook MŽP, rCup, reCircle, Pexels